top of page

3.týden - konference a zase sport

Ani se mi nechce věřit, že už to víc než 3 týdny. Na jednu stranu to letí, ale na druhou se to vleče. Je to tady seice všechno fajn, ale samotnýho mě to trošku přestává bavit. V pondělí se musim fakt hecnout, abych vyrazil na skialpy. Vyšel jsem na kopec Saile 2404 m n.m , ale byl to boj. Neskutečně foukalo,cesta se chvílema ztrácela, ale výhledy byly nádherný. Díky větru se dělali krásný orografický oblaky,a tak aspoň tak. Za odměnu byl navrh ještě sjezdpěknym žlábkem, ale příště už bych tam sám radši nebyl. Nakonec mi to bylo málo a tak jsem si po sjezdovce vyšel ještě na protější kopec (Hoedl). Následnej sjezd byl taky super. Člověk to může fakt valit, když je pruh tak dvakrát širší než u nás. Na závěr dne mě ale trochu vypek autobus, kterej sice jel do Innsbrucku, ale jinou cestou a já tak musel jít 5 km pěšky dom.. Tak konečně proběhli v úterý dvě očekávaný hodiny. Úroveň, jak jinak, než nadprůměrná a fakt bych doporučil dělat takovýhle stáže hlavně pro profesory. Aspoň by se podívali, jak se to má dělat. Mezi tou další jsem měl hromadu času a tak jsem ho strávil vknihovně. Je obrovská, je tam spousta míst k sezení, spousta počítačů, ale ještě víc lidí, a co mě překvapilo celkem málo knížek. Alespoň, co seg eografické sekce týče. Na to, že mají samostatnou katedru "Ice and climate", tak maj dohromady tak 3 police. Různě se taky potuluju po budově a zjišťuju, jak je celej koplex neskutečně propletenej a složitej. Před hodinou literárního semináře si snažím přečíst, článek, co byl na OLATu (jakýsi moodle),ale hned po prvních slovech zjišťuji, že článek prý posílal jen mailem, takže tam 1,5 hodiny trochu blbě čumim. Navíc tam byli asi tak 4 studenti a zbytek to byli normálně učitelé, co si přišli pokecat. Mezi nima i dva angličani a je to teda sakra znát. Dává mi fakt zabrat od nich všechno chytat . Myslel sem, že si dám oraz, ale bylo zas tak krásně, že jsem šel risknout pěšiny podél Innu. Už ale bylo pozdě, a tak už asi byli naháči doma. Středeční ráno patřilo tradičně počítání v němčině, kde mi sice něco vyšlo, ale počítali tam nějaký pekelný integrály, který jsem posledních pár let úspěšně ignoroval. Snad to nebude uplně nutný pro zkoušku :D Po hodině bohužel nenásledoval tradiční skialp, ale zjistil jsem, že úterní paleogeografie má ve středu odpoledne pokračování. Beztak jsem měl ale mrakyčasu a tak jsem jel domů a šel běhat. Chtěl jsem se podívat ke skokanskýmu můstku, ale trochu jsem zabloudil. Ta odpolední hodina byla zajímavá a poprvéjsem dělal něco v Matlabu. Naštěstí jsem tam nováčkem nebyl sám a tak nám ochotně učitel v rychlosti s úkolem poradil. Ve čtvrtek se musim fakt přemlouvat, abych šel něco dělat. Samotnýho už mě to faktmoc neba. Nakonec ale vybíhám směrem, kterým jsem běžel hned první den a pro množství sněhu jsem se vracel. Chtěl jsem tentokrát doběhnout až na Hechenbergl, ale po víc než 1000 metrech převýšení to musim zas otočit. Výstup je ze severu a tam je přes metr sněhu. I když to zkoušim, tak krom toho, že sem uplně mokrej, už musim do školy. I tak to bylo super a zas mě to nakonec bavilo. Odpolední hodina je zajímavá- zkoušíme, jak fungujou různý meteo přístroje za desítky tisíc eur, ale na příště musíme vymyslet, co s nima chceme zkoumat. No to teda nevim! Na pátek jsem se spolu s Johanessem přihlašuju na jakousi konferenci. Celkově to bylo určitě pozitivní, ale jinak zas nějakej vodvaz to nebyl. Ráno byly nějaký slinty v němčině, který naštěstí přerušilo zatmění slunce. Pak byly jakýsi pracovní skupiny, kde se diskutovalo na různý témata. Já jsem byl v nějaký o změně klimatu a i když to nebylo nezajímavý, nemyslim, že by to pro ty lidi tam bylo nějakym přínosem. Každej se tam tvářil důležitě, ale pointa nikde. Na druhou stranu, dostali jsme oběd, byla to první zkušenost s vědeckou konferencí a celkově byli zas všichni příjemný a nebylo jim vůbec divný, že tam sou nějaký usmrkanci navíc. Na sobotu hlásili déšť, ale nakonec jim to nevyšlo. I tak bylo ale dost hnusně.Vydal jsem se na skialpy skibusem do areálu Kühtai. Nikde mi nechtěli poradit, kam se vydat a tak sem to střelil po sjezdovce a pak na nějakej vrchol Gaiskogel 20804 m n. m.. Nakonec to bylo i trochu lezecký, ale jinak to byla paráda. Nakonec dávám ještě jednu sjezdovku a akorát mi to vychází na čas odjezdu autobusu směr Innsbruck. Nejdřív jsem plánoval nějakej delší výlet na kole, ale silnice je ráno po dešti a navíc mě Johannes vyzval na výlet. Jedu tak nakonec zase na Kühtai, ale bylo to to nejlepší, co sem ten moh udělat. Počasí se vyjasnilo a celej den bylo uplně nádherně. Vyšli jsme si na, za pobyt první, třítisícovku Sulzkogel 3016 m n. m. . Cesta vede podél obrovský přehrady, dál údolím, až k prudšímu žlabu. Poslední metry jsme šli na botech. Sjezd mi jenom znepříjemňovala rozbitá bota, ale i tak sem si užil čerstvě napadanýho sněhu.

bottom of page