top of page

Korzika a GR20


Už když jsme si říkali, že si dáme klid, přišli naši s nabídkou, jestli s nima nechcem jet na Korziku. Po chvilce váhání souhlasíme, balíme a za dva dny odjíždíme. Protože jsem již na Korzice byl, prosadil jsem si návštěvu San Marina, které bylo moc pěkné. Na Korzice jsme měli v plánu GR20. Moc mě překvapila a nečekal jsme tak nádherné výhledy a exponované cesty. Vzhledem k tomu, že jsme v průměru dávali dvě etapi najednou, tak byla i težká. S Markét jsme podle plánu opustili mamku, taťku a Kubu i když jsem měl trochu cukání už ty tři dny dojít. Ještě že jsme ale nešli, protože jsme s Markét měli nádherný tři dny koupání, lezení a návštěvování vesniček. S našima jsme pak navštívili Bonifacio a několik městeček na severu. Na závěr se nám ještě utrhl řemen alternátoru a tak jsme měli trochu drama, ale vše dobře dopadlo a my se dostali domů včas na kurz do Dobronic.... bohužel sem přišel o výběr, když se mi sesypal počítač a tak ho musim udělat znova:/ Přikládám také text článku, který vyšel ve Světě outdooru na jaře 2016!

Napříč Korsikou ,,Velký výlet po GR 20"

Ačkoli je Korsika známá pro své průzračné moře a nádherné pláže, velká část turistů sem míří i kvůli horám. Trasa Grande Randonnée 20 je mezi cestovateli dobře známá a říká se o ní, že je jedna z nejtěžších a nejhezčích v Evropě. Zda je to pravda, se musí přesvědčit každý na vlastní kůži. Bezesporu se však jedná o náročných a pestrých 180 kilometrů napříč celými Korsickými Alpami.Výchozí bod treku se nachází ve vesničce Calenzana na severozápadě ostrova. Většina lidí absolvuje přechod ze severu na jih, ale nic nebrání tomu být rebelem a vydat se opačným směrem. Trasu lze rozdělit na severní a jižní část, přírodní hranici mezi nimi tvoří průsmyk Vizzavona. Severní část je náročnější, rozeklané skalnaté vrcholy a ostře zaříznuté kaňony dravých řek tu vytváří dramatickou horskou scenérii. Jižní úsek je snazší, stoupá a klesá méně exponovaným terénem. Skrze piniové lesy a porosty pichlavých macchií, které tu rostouve společnosti vonných středomořských bylin, vede až do vesnice Conca nedaleko jihovýchodního pobřeží Korsiky.Strmé výšiny severní částiZ vesnice Calenzana nás ukazatele červeno-bílé barvy vyvedou strmě vzhůru až k první z mnoha chat − Ortu di u Piubbo. Pokud lpíte na pravidlech, tak nezbývá, než plánovat denní etapy s ohledem na jednotlivé chaty. Na divoko se tu totiž oficiálně spát nesmí. Tak zvaných ,,gîte" je ale po celé cestě přibližně 20, takžemožnosti rozdělení etap nejsou tak omezené. Od chaty následuje skalnatý úsek přes hřeben dolů k chatě Carrozzu. Skalní masivy občas zastíní mohutné koruny borovic a člověk čeká, že se zanedlouho ocitne v Roklince z Pána prstenů. Přes další skalnaté plato se cesta přehoupne do osady Haut Asco, jednoho z výchozích bodů na nejvyšší horu Korsiky, Monte Cinto (2706 m). Odtud se běžně pokračovalo k pasáži Cirque de Solitude, kterou někteří označovali za feratu obtížnosti B. K datu uzávěrky tohoto čísla byl ale tenhle úsek kvůli nestabilitě uzavřený a celý kar se musí obcházet úpatím Monte Cinta přes 2600 m vysoké sedlo. I tady je několik exponovaných, ale zajištěných úseků, a tak o adrenalin rozhodně nepřijdete. V podobném duchu se nese celá GR20. Úzká pěšina se vine skalnatými úbočími i po úzkýmch hřebenenech, aby hned zase prudce klesla do údolí. Pohoří chybí centrální hřeben, a tak se připravte na neustálé šplhání nahoru a dolů.Malebnou zastávku představuje jezero Lac de Nino. Jeho temně modrá hladina je zahloubena do travnaté plochy a spolu s meandrujícím potokem vytvářejí dokonalou přírodní kulisu. Zcela nezvykle následně trasa prochází přes rozsáhlou parovinu až k chatě Manganu. Odtud ještě dvakrát nahoru a dolů kolem chat Petra Piana a Onda až do průsmyku Vizzavona. Kdo nemá stoupání dosud dost, může cestou využít odbočku na Monte Rotondo (2622 m), které je výraznou dominantou okolní krajiny. Část lidí v pasu využije možnosti dobrého (ale drahého) vlakového spojení do Corte nebo do hlavního města Ajjacia a nechá si jižní část GR 20 na příště.Provoněnou krajinou StředomoříCesta v druhé půlce putování není již tak exponovaná, výškové rozdíly se zmenšují a oproti severu se vylepšuje počasí, pohodovou procházku po náhorní plošině ale rozhodně nečekejte. Po výstupu do sedla Pelmette následuje táhlý traverz k chatě Capanelle. Široké výhledy na jižní část Korsiky za dobré viditelnosti umožní znovu spatřit v dálce se třpytící hladinu moře. Další etapu vedoucí lesem mohutných borovic a prastarých pokroucených dubů zpestří setkání s divokými prasaty. Turistů si nevšímají a jen soustředěně brázdí rypákem hlínu. Od chaty Prati vede cesta zvlněnou krajinou porostlou kapradím a pichlavými macchiemi s krásnými výhledy na skalní věže okolo průsmyku Bavella. To je kvůli silnici velmi frekventovaná oblast. Zatímco turisté obdivují impozantní skalní stěny, nespočet horolezců využívá množství dobře odjištěných cest k jejich slézání. Trekaře, kteří mají za sebou již velkou část GR20, tu začíná jímat euforie, ale zároveň smutek. Cesta se totiž chýlí ke konci. Zbývá jen sejít kolem chaty Paliry do vesnice Colca, kde u slavnostní skalní brány GR 20 končí. Za odměnu si poté opravdu zaslouženě můžeme užít romantické pláže, starobylá města, korsickou kuchyni a opojné víno nebo další přírodní zajímavosti, kterých Korsika nabízí nepřeberné množství. Praktické informace Délka: 180 km, 14 – 18 dní.Převýšení: 14 000 m. Doba: Pozdní jaro (možné úseky se sněhem), nebo začátek podzimu.Voda: Vodu je možné brát z četných studánek, ale pozor na suché letní období.Jídlo: Potraviny je možné dokoupit (s vysokohorskou přirážkou) na chatách a v malých marketech v silničních pasech (jednou za 3-4 dny). Spaní: Po cestě je zhruba 20 chat, ubytování na nich vyjde na 20 €. U většiny je i provizorní tábořiště, za osobu ve stanu se platí 7 €. Přespávání mimo vyhrazená místa je zakázané. Bezpečnost: Kromě přecenění vlastních sil zde hrozí především úpal a dehydratace.Mobilní signál je pouze v sedlech a blízko obcí. Doprava: Autem do Livorna, a pak trajektem do Bastie, odkud je to ještě 100 km do vesnice Calenzana. Nebo letecky do Bastie a dál autobusem (1x denně) nebo vlakem (2x denně), ze zastávky Camp Raffali nebo Dolce Vita je třeba pokračovat 8 km pěšky. TIP: Rekordní čas v překonání GR 20 dlouhou dobu držel Kilian Jornet, s nímž si můžete přečíst rozhovor v běžecké příloze. Jeho rekord překonal v roce 2014 Guillaume Peretti o 53 minut, trasu GR 20 urazil za rovných 32 hodin.

bottom of page