Po měsících trápení nad diplomkou a státnicema, (který dopadly dobře) bylo jasný, že musíme hned někam vyrazit a dohnad, co jsme zameškali. Na volání o parťáky odpověděla Mirka s Adamem, a tak jsme hned vyrazili zkusit štěstí na Stüdlgrad na Gross Glockner, který jsme měli už dlouho v hledáčku. S nadsázkou musím říct, že nakonec nejtěžší na celém výletu byla cesta pod kopec. Počasí vyšlo, lidí akorát a kopec celkově taky přívětivý. Tím, jak jsme se různě střídali za volantem, vykládali a nakládali pasažéry, tak se nám podařilo přejet důležitou odbočku na Zell am See. Drbali jsme se tak do Kalsu jihem, což bylo asi o 200 km delší a násobně debilnější. K chatě Stüdl hütte jsme kvůli tomu z parkoviště u Luckner house vycházeli už za šera. Na druhou stranu, to že jsme si protáhli cestu jsme se vyhnuli placení tunelu a vlastně i silnici k parkovišti, takže to tak uplně k ničemu nebylo. Procházka k chatě utekla tak rychle, že mi až bylo líto jít dovnitř, a tak zkouším osazenstvo, jestli bychom si nedali bivak. Prej nedali... Uvnitř krásně zrekonstruované chaloupky je sice plno, ale nějaká místečka přeci jen dostáváme ( za 9 euro docela fér cena! ). Ráno vstávačka před 6, v 7 odchod. I když byla chata plná, lidi se roztrhali rychle a jdem si celkem sami. Nejdřív po suti, ale za 2 kilometry jsme na ledovci. Nechtějí se nám dávat mačky, a tak se jen navazujeme. Mezi tím se rozednívá a my postupně vidíme obrysy našeho hřebenu. Vypadá pěkně! Ke skále nakonec docházíme bez maček, a tak nám nic nebrání začít se sápat nahoru. Ze začátku je to takový kličkování mezi skalními bloky, chvilkama je potřeba se dojišťovat za erární borháky, vyjímečně používám friend, nebo vklíněnec. Je to ale spíš pro jistotu, aby mezi mnou a Markét pořád něco bylo. Čas od času se objeví serióznější lezecký krok, ale často člověk ani nemusí používat ruce. Každopádně zážitek luxusní. Mlha se kolem nás různě honila a příležitostně nám dala možnost prohlédnout do kraje, nebo do hlubin pod náma. Ani mě nenapadlo, že bychom mohli být nahoře a najednou vidím kříž. Nahoře pár fotek, a pak už jen lehká strkačka dolů normálkou. Ještěže je konec září, nedokážu si představit ty davy, co tu musí být v létě. Jeden nepříjemnej úsek byl těsně před sestupem na sněhový plato. Částečně suť, skála, rozbředlej sníh a poměrně dost lidí udělali z místa zajímavou zábavu. Pak už následoval jen sestup, nejdřív k chatě Erzherzog Johann Hütte a pak přes velké ledovcové plató zpět k chatě Stüdl. Dáváme pozdní oběd a mažem dál, protože Adam musí být v 6 v Zell am See na odvoz Blabla carem. Přijíždíme sice trochu později, ale nevadí to, auto čeká. Nakonec jede i Mirka, a tak zůstáváme s Markét sami. Další dny už sice nebylo tak dobrý počasí, ale i tak jsme měli pěknej program. Popojeli jsme k Salzburgu, pokoukli se po bouldrech (Trockene Klamm), podívali se po městě a trochu naplánovali cestu na kola, na kterou se za týden vydáme. Pojedem ze Špindlu do Atén. Supr!